Já ne, ale mám šanci.
Hvězdo, Osvětli mi cestu, Osvětli mi cestu.
Osud jim jde pod žíly a osvětluje jejich cestu.
Jsem sám v temnotě, osvětlete mi cestu.
Všichni máme celý život pro čtyři.
Zapalte oheň v jejich srdcích a osvětlete svou cestu.
Předat to je těžké, ale snaží se získat zpět.
Nikdo nepochopí, jak je chladno ve sprše.
Ale i ty nejsi anděl, ale když na tebe znovu vzpomenu, čeká na tebe světlo.
Všichni spolu s bohy věří, že všichni kromě nich jsou hloupí.
Ztrácíme čas tím, že ztrácíme čas.
A dát jim ještě jednu šanci pozdě.
Já ne, ale mám šanci.
Hvězdo, Osvětli mi cestu, Osvětli mi cestu.
Osud jim jde pod žíly a osvětluje jejich cestu.
Jsem sám v temnotě, osvětlete mi cestu.
Všichni máme celý život pro čtyři.
Zapalte oheň v jejich srdcích a osvětlete svou cestu.
Není těžké se dotýkat se světa, ale je to umění.
Vůně všech květin, bubnování a dusí.
Ubohé okvětní lístky růží, jsou jako hypnóza.
Kde jsem byl proč průzkum, přes led přejdu i vstup.
Jsou hrubý, vím, že jejich charakter už není stejný.
Jsou jako listy a vítr, budou hnitět, dokud nedokončí bod.
Dneska jsem zase nad tvým oknem.,
Dívám se do dálky a zvedám vše uzlem.
Jen města a kouř, zapomenou na všechno.
Ale to se stane skutečností, když se sladký sen vrátí.
Dali život na zero, jejich motiv je také jednoduchý.
Často slyšíme jejich kroky a nadávky mimo okno.
Někdo má štěstí jako jeden z milionu.
S jemným kuponem nenávisti čekají a zapomínají na všechno.
Jaký příkop se dnes večer vykopá, přímo do srdce?
V životě jen bolest, sladká jako štěstí bolest.
Za pár let budu já a ty zase před mostem.
Já ne, ale mám šanci.
Hvězdo, Osvětli mi cestu, Osvětli mi cestu.
Osud jim jde pod žíly a osvětluje jejich cestu.
Jsem sám v temnotě, osvětlete mi cestu.
Všichni máme celý život pro čtyři.
Zapalte oheň v jejich srdcích a osvětlete svou cestu.